Sen či noční můra?

Jen tak tam stál a zíral.

Tam, v tom lososovém raním úsvitu, pln oranžové naděje, pod staletou břízou Bělokorkou, jenž mnohé zažila a poznala.

V černém oděvu zahalen.

Havraní, jemně zvlněné, dlouhé vlasy cuchal severní větřík. Tu a tam temně zelenou zaleskly se stejně, jak jeho smaragdové prázdné oči, ve kterých nejistě plamének naděje plápolá- doufá v zázrak.

V černém oděvu zahalen.

Ruce v kabátu tak černém, jako bezhvězdná noční obloha, choulíc se ke stromu doufá.

Jemné vločky sněhu lemují svými bělostnými krajkami jeho řasy, ramena i vlasy. Promrzlý na kost stále čeká.


PS: To, že nemá skoro žádný příběh je účel.^^