To This Day - Shane Koyczan CZ

(…Chybí začátek (i ve videu, které není oficiální)) ↓Video dole↓

Nejsem jediné dítě,

Které vyrostlo touto cestou.

Obklopen lidmi, kteří říkávají, ten rým

o větvích a kamenech.

Jakoby zlomené kosti bolely víc, než urážky, kterými nás nazývají.

A nazývali jimi nás všechny.

Takže jsme vyrůstali nevěříce nikomu,

Že by se do nás nikdy nezamilovali,

Že bychom byli navždy osamělí,

Že bychom se nikdy nesetkali s někým, kdož nás učinili, abychom jsme se cítili jako slunce.

Bylo něco, co pro nás postavili ve své kůlně.

Struny krvácející deprese z tak zlomeného srdce,

Jak jsme se snažili sami sebe vyprázdnit, tak, že bychom necítili nic. Neříkejte mi, že to bolí méně, než zlomené kosti, které zarostli do života.

Je něco, co chirurgové mohou odříznout, tam, kde není možnost pro metastázi.

Ale to vyhovuje.

Bylo jí osm let

Náš první den ve třetí třídě, když dostala jméno Ošklivka. Oba jsme se přestěhovali do zadní části třídy tak, abychom zamezili bombardování nasliněnými papírovými kuličkami. Avšak školní haly byli bitevním polem, kde jsme sami sebe našli v převaze den po mizerném dni. Zvykli jsme si zůstávat uvnitř v zákoutí, protože venku bylo ještě hůř. Museli bychom stále zkoušet utíkat nebo se naučit zůstat nehybný jako sochy nedávat žádná vodítka, že tam jsme.

V páté třídě nalepili na její stůl ceduli, na které bylo: Pozor na psa…

Do dnešního dne,

I přes milujícího manžela si nemyslí, že je krásná.

Z důvodu mateřského znaménka, které zabírá o něco méně, než polovinu jejího obličeje.

Děti říkávají, že vypadá jako špatná odpověď, kterou se někdo pokusil vymazat, ale nemohl zcela dokončit svou práci.

A oni nikdy neporozumí,

Že vychovává dvě děti,

Jejíž definice krásy začíná se slovem máma.

Protože ony vidí její srdce ještě předtím, než spatří její kůži -to jedině ona bude vždycky úžasná.

On

Byl zlomenou větví.

Naroubován na jiný rodokmen

… adoptovaný…

Ale ne proto, že si jeho rodiče zvolili jiný osud.

Byli mu tři,

Když se stal míchaným nápojem.

Z jedné části zůstal sám,

Ze dvou částí tragédií.

Zahájením léčby v osmé třídě měl osobnost vytvořenou z testů a prášků.

Žití bylo jako stoupající hory

A svažující se skály.

Čtyři pětiny sebevražedný,

Přílivová vlna anti-depresorů.

A v dospívání byl nazván Popperem.

Z jedné části kvůli práškům

A z devadesáti devíti částí z krutosti.

Zabít se pokusil ve třídě deset, když dítě, které stále mohlo domů za mámou a tátou, mělo tu drzost mu říct „to přejde.“

Jako kdyby deprese byla něco, co může být odstraněno

 Jakýmkoliv obsahem, nalezeném v lékárničce.

Do dnešního dne,

Je násadou na TNT osvětlený z obou konců.

Mohl vám dopodrobna popsat cestu prolamujících se nebes. Ve chvílích kdy jsou před spadnutím. A to i přes armádu přátel, kteří ho všichni nazývali inspirací.

Zůstane kusem konverzace mezi lidmi, kteří nemůžou rozumět.

Někdy se stává protidrogovým.

Má méně co do činění se závislostí

A více co do činění s rozumem.

Nebyli jsme jedinými dětmi,

Které vyrůstali touto cestou.

Do dnešního dne,

Jsou děti stále nazývány přezdívkami.

Klasikou bylo:

Hey blbečku!

Hey retarde!

Zdá se, že každá škola má svůj arzenál urážek.

Získávající aktualizace každý rok.

A pokud dítě zlomí ve škole a všichni kolem se rozhodnou nenaslouchat.

To dělají oni, ten zvuk?

Jsou prostě šumem v pozadí

V soundtracku, zaseklí na opakování,

Když lidé říkají věci jako:

Děti můžou být krutý?

Každá škola bývá velký cirkusový stan a pořadí klování šlo od akrobatů po lví krotitele, od klaunů ke šprýmařům. Všichni tito byli míle napřed, než kde jsme byli my.

…my byli zrůdy…

Chlapcovo humří klepeto a vousaté dámy.

…podivnosti…

Žonglující s depresí a osmělostí hrají

Solitér a flašku.

Snažící si líbat zraněné části sebe a léčit.

Ale v noci jsme si nechali chůzi po laně.

To byla praxe

A ano,

Někteří z nás padli.

Ale chci jim říct, že všechny tyhle sračky jsou jen trosky.

Zbytky, když jsme se konečně rozhodli zlikvidovat všechny ty věci, o kterých jsme si mysleli, že jsme byli. A pokud nemůžeš na sobě nic krásného vidět, vezmi si lepší zrcadlo.

Podívej se trochu blíže.

Zírej trochu déle.

Protože je tu něco v tobě, co se tě snaží udržet, navzdory těm, kteří ti řekli přestaň.

Vyrobils odlitek kolem tvého srdce a sebe si podepsal.

Napsals na něj „Neměli pravdu.“

Možná proto, že nepatříš do kolektivu nebo partě. Možná si tě vybírali jako posledního basketě nebo jiné hře. Možná jsi nosil domů přinesené pohmožděniny a vylomené zuby. Ukázat je a říct ale nikdy si neřekl, protože jak se můžeš držet své země, když všichni kolem tebe tě chtějí pod ní pohřbít…

Musíš věřit, že nemají pravdu.

Mají být špatní.

Proč bychom jinak stále byli tady?

Vyrostli jsme učící se povzbuzovat smolaře, protože v nich vidíme sami sebe. Vycházíme z kořene, který byl vysazen ve víře, že nejsme tím, co o nás říkali. My nejsme opuštěná auta zastavená venku, sedící prázdná na dálnici.

A jestli nějakým způsobem jsme,

Nezoufej.

Šli jsme jenom ven pro plyn.

Jsme absolvovaní členové ze třídy. Do prdele, my jsme to dokázali! Nevybledlé ozvěny hlasů volající.

Urážky mi nikdy neublíží!

Samozřejmě, že ano,

Ale naše životy budou pokaždé, vždy i nadále balancujícím pokusem,

Aby měla méně co do činění s bolestí

A více co do činění s krásou…

Original: To This Day - Shane Koyczan

P.S.: Bohužel mi tu nejde dávat text do sloupců, proto tu bude pouze český překlad bez originálu. Ten bude vždy pod textem ve formě odkazu. -_-