Každodenní rutina

 Běžné školy - běžné třídy - běžní lidé. V jedné takové zrovna sedím a sleduji okolní spolužáky.

 Právě jsem přišla z oběda a nyní všichni čekáme na začátek nové hodiny. Více jak polovina tráví čas před školou a kouří.  Pár holek zůstalo sedět na lavičce před jídelnou s přímým výhledem na stojící frontu a slintají nad nic netušícím davem kluků z vyšších ročníků, kteří nabízejí dokonalý výhled na jejich pozadí. Dvě „šprtky“ upírají zraky do vypůjčené knihy z knihovny pro mě úplně neznámého autora a zbytek si jen tak kouká do prázdna. Náš jediný kluk v celé třídě dokonce spí se sluchátky v uších.

 Toto ohlušující ticho však netrvá dlouho a do třídy vrazí s neskutečným rámusem a řevem malá, krátkovlasá blondýnka. Je celá obmotaná v lepicí pásce a na obličeji má nakresleny vousy s obřím zatočeným knírem. Oběhne s křikem pár lavic, vzbudí nyní vyděšeného žáka a posadí se na učitelskou židli za katedru. S úsměvem od ucha k uchu přivítá zbytek třídy, který se za ní šourá z „Kuřárny“ zpět do lavic. Svázaná blondýnka hlučně zaklapne třídní knihu, zvedne se a peláší napříč třídou za další spolužačkou, aby jí pomohla se dostat z pevné izolepy.
  Ve druhé lavici u okna se najednou zvedla brunetka, přispěchala k tabuli, nakreslila vodorovné linky s notami a začala vyzpívávat solmizační slabiky v domnění, že vyučuje hudební výchovu. Na chodbě se začali drát pisklavé zvuky. No snad to není náš školní rozhodčí, podobající se mroži a dávající červené karty za nepřezutí a běhání po škole?! Ne, to jsou jen naše pištící píšťalky, které konečně odlepili oči od pozadí kluků. Než stačili přijít, vyzkoušela brunetka naši Tichou skvadru čítající čtyři absolutně nekomunikující žákyně a blondýnka měla pro změnu přes celou hlavu přetažených asi deset gumiček v různých směrech.  Společně s píšťalkami vešla do třídy i učitelka na češtinu, kterou jsme rovněž vyzkoušeli z HV. Usedla za katedru, poslala jednu z píšťalek za dveře a třída opět utichla jako na začátku přestávky.
 Běžné školy - běžné třídy - běžní lidé. Zrovna v jedné takové sedím a sleduji češtinářku, která nám se zápalem vysvětluje látku, jako bychom byli stále na základní škole…